Středomořský styl: jak přenést teplo, světlo a kamenné akcenty do českého bytu

Středomořský styl není jen o modrých dveřích a bílých zdech. Je to cítit slunce na kůži i v zimě, cítit vůni moře, když se otevřou dveře do obýváku. A nejde o to, aby byl byt jako na Křečí hoře - jde o to, aby v něm cítili, že žijí v míru. V Česku, kde zima dlouho zatímňuje okna a šedá obloha připomíná nuda, se lidé začínají obracet k interiéru, který nejen vypadá teplejší, ale i činí teplejším.

Co vlastně dělá středomořský styl tak zvláštní?

Nejde o náhodný mix barev a kamenů. Středomořský styl vznikl jako odpověď na chladné, příliš čisté prostory. Když se podíváte na domy v Řecku, Itálii nebo jižní Francii, všimnete si jedné věci: všechno je přirozené. Zdi nejsou hladké jako sklo, podlahy nejsou z polystyrenu, nábytek není z plastu. Je to dřevo, které se stará, kámen, který se vysouší, textilie, která se počítá. A barvy? Ty nejsou z katalogu. Jsou to barvy, které vznikly samy - slunce, které osvětluje písek, moře, které se mění od světle modré po tmavě zelenou, a země, která je odlesklá a teplá jako pečená terakota.

Bílá barva je základ. Ne ta chladná, ledová bílá, ale ta, která má lehký žlutý nádech - jako když se slunce odráží od zdi po obědě. Na ni se pak klade všechno ostatní: modrá jako moře, žlutá jako citrony na tržnici, olivová jako listí na stromech. A kámen? Ten je tam, aby připomínal, že to všechno je reálné. Kamenné zdi, kamenná dlažba, kamenné podstavce u nábytku - nejsou to jen detaily. Jsou to výrazné body, které zastavují pohled a připomínají, že jste v prostoru, který se nechává žít.

Kamenné akcenty - největší klíč k autentičnosti

Bez kamene to není středomořský styl. To je první věc, kterou říkají všichni, kdo to skutečně znají. Nejde o to, aby byla celá stěna z kamene - to by bylo příliš. Ale když máte v kuchyni kamenný prvek u výtopny, nebo když je podlaha v chodbě z hrubého vápence, nebo když máte na zdi malou výplň z přírodního kamene - to je ta chvíle, kdy se prostor změní. Kámen není jen materiál. Je to památka. Památka na to, že lidé kdysi stavěli domy z toho, co měli před nohama. A když ho dnes použijete, připojujete se k něčemu staršímu, než je IKEA.

V českých bytech se často používá jen malý kousek kamene - například kamenná dlažba v koupelně nebo v chodbě. To je dost. Stačí, aby to bylo pravé. Ne plast, ne kamenitá dlaždice z továrny, ale skutečný kámen. Když ho dotknete, cítíte jeho hladkost, chlad, jemnou nerovnost. A když na něj dopadne slunce, tak se rozsvítí. To je to, co nemůže zkopírovat žádný obraz na stěně.

Barvy, které nejsou jen „příjemné“ - jsou živé

Nezapomeňte: středomořský styl není o pastelových barvách. Je to o živých odstínech. Bílá je základ, ale ne základna. Je to pozadí, na kterém se vynořují ostatní barvy. Modrá - to není modrá z katalogu, ale modrá, která se mění podle světla. Když je slunce, je to azurová. Když je oblačno, je to šedomodrá. A když se přiblížíte k ní, vidíte v ní stíny zeleného - jako když se moře dotýká vody.

Terakota je další klíčový prvek. To není jen oranžová. Je to barva, která vzniká, když se hlína vypálí na slunci. Je teplá, hluboká, má v sobě něco země. A když ji použijete na podlahu, jako terakotové dlaždice, tak se s ní vztahuje tělo. Cítíte ji pod nohama. V zimě, kdy je venku mrazík, a vy stojíte v kuchyni v ponožkách, tak vás ta podlaha připomene, že je tu teplo.

Žlutá je zde jako nádech. Ne jako celá stěna. Ale jako krajka na žaluzii, jako hrnec na kuchyňském stole, jako nádobí. Stačí malý kousek, aby to všechno zaznělo. A olivová zelená? To je barva listí, které neumírá. Je to klid, který nechce být výrazný, ale je tam. A když ji máte na kuchyňském stole nebo na nábytku, tak se vám v kuchyni přirozeně chce zpívat.

Nábytek - ne hladký, ne moderní, ale lidský

Nábytek v středomořském stylu není z PVC. Není z hladkého dřeva s nějakým moderním návrhem. Je to nábytek, který má ruce. Ruce, které ho vyřezaly, které ho leštily, které ho někdy opustily a pak znovu našly. Je to nábytek s křivkami, s výřezy, s nohami, které nejsou přesně stejné. Je to nábytek z ratanu, z proutí, z dřeva s patinou. A když se k němu přiblížíte, tak cítíte, že byl někdy používán. Ne jen koupěný.

Na rozdíl od severského stylu, kde je všechno přímočaré a čisté, tady je něco příběhu. Něco, co nebylo vyrobeno v továrně. Něco, co se mohlo zlomit a znovu spojit. To je ta podstata. A když máte v obýváku jednu věc - například starý dřevěný stůl s vyřezávanými nohami - tak už nemusíte dělat nic víc. Ten stůl je celý styl.

Malý byt? Ne problém - jen jiný přístup

Je pravda, že středomořský styl funguje nejlépe v otevřených prostorech s velkými okny. Ale to neznamená, že ho nemůžete mít i v malém bytě v paneláku. Jen to musíte dělat jinak. Nejdřív se zaměřte na barvy. Bílé stěny, modré dveře, terakotová dlažba v chodbě - to už je základ. Pak přidejte textilie. Plátna, která vypadají jako plachty, ručně tkané koberce, polštáře s mořskými vzory. A pak dekorace. Kamínky, mušle, keramické nádoby, malé sošky z terakoty. Ty věci nejsou nádherné. Jsou prosté. Ale když je máte na poličce, tak vám připomínají, že jste kdysi byli u moře.

Nezkoušejte dělat celou stěnu z kamene. Nezkoušejte koupit celou sadu nábytku. Začněte s jednou věcí. S jedním kouskem kamene. S jednou modrou dveřmi. S jedním terakotovým hrncem. A když se vám to líbí, přidáte další. A tak to bude růst. Pomalu. Ale pravdivě.

Co se děje na trhu - a proč to vůbec roste

V Česku se středomořský styl stává jedním z nejrychleji rostoucích stylů. Podle RealityRichter roste jeho poptávka o 7,3 % ročně - rychleji než průměr. A největší růst je v víkendových domech, kde už téměř třetina domů je navržena v tomto stylu. Proč? Protože lidé hledají místo, kde se mohou vyspat. Kde se mohou vyřešit. Kde se mohou cítit jako na dovolené.

Nejčastějšími lidmi, kteří si tento styl vybírají, jsou páry ve věku 35-50 let s dětmi. Nejsou to lidé, kteří chtějí být trendy. Jsou to lidé, kteří chtějí žít. A tady je klíč: nejde o to, aby byl byt krásný. Jde o to, aby byl domov.

A přitom se mění. Dnes už nikdo nechce jen „obecný středomořský styl“. Lidé chtějí italský styl - s mozaikami a dřevem. Nebo řecký - s bílými stěnami a modrými prahy. Nebo provensálský - s kyticemi a kovovými detaily. To je přirozený vývoj. Když se něco stane populárním, lidé ho chtějí vlastnit. A když ho vlastní, chtějí ho udělat vlastním.

Co stojí a co stojí za to

Kompletní přestavba středně velkého bytu do autentického středomořského stylu stojí průměrně 185 000 Kč. To zní hodně. Ale když se podíváte, co to zahrnuje - přírodní kámen, terakotová dlažba, ručně vyrobený nábytek, textilie - tak to není vysoká cena. Je to investice do každodenního pohodlí. A co je důležitější: 82 % lidí, kteří to udělali, říká, že je to nejlepší rozhodnutí, které v bydlení kdy udělali.

Největší chyba? Příliš mnoho věcí najednou. Když koupíte všechno z jedné nabídky, vznikne to, co designérka Eva Nováková nazývá „neautentický výsledek“. Není to středomořský styl. Je to směs. A směs nevzrušuje. Vzrušuje jen pravda.

Kam dál?

Středomořský styl není trendy, která zmizí. Je to přístup k životu. Když se díváte na dům, který je postavený z kamene, když máte podlahu z terakoty, když je na stole hrnec, který někdo vyrobil rukama - tak se vám v hlavě objeví jedna věc: život není jen o tom, aby bylo všechno čisté a nové. Život je o tom, aby bylo všechno pravé. A středomořský styl to říká bez slov.

Přestavěte si jen jednu stěnu. Přidejte jeden kámen. Vyměňte jednu dveře. A podívejte se, jak se změní váš den. Ne proto, že se změnil byt. Ale proto, že jste se změnili vy.